Největší problém firem dnes nejsou dokumenty.
Je to čekání.
Stačí jeden obyčejný podpis a začne to známé kolečko:
„Je to u kolegy.“
„Ten je na cestách.“
„Ten to poslal dál.“
„A někde v e-mailu to visí.“
A pak už to jede samo.
To nekonečné čekání.
Na:
– schválení
– odpověď
– přeposlání
– návrat z dovolené
– „až bude čas“
Papír zmizel.
Ale způsob práce zůstal.
Jen se přesunul do e-mailů a chatů.
A místo zjednodušení přišlo něco jiného.
Rychlejší chaos.
Rychleji se to přeposílá.
Rychleji se to ztrácí.
Rychleji se na to zapomíná.
Rychleji to někde stojí.
A nejde o to, kde dokument leží.
Ale o to, že není vidět, co se s ním děje.
Kdo ho má.
Co se s ním má stát.
A proč to stojí.
Protože rozdíl mezi firmami dneska není v tom, kdo má digitalizaci.
Ale v tom, kdo přestal tolerovat čekání jako normální součást práce.